GIOVANI ARCHI DI PRAGA
V současné době působí tedy v Hudební škole orchestr nejmenších dětí Piccoli Archi di Praga s přípravkou Benjamin (prof. Eva Bublová - od roku 1990) a orchestr starších žáků Giovani Archi di Praga (prof. Eva Bublová - od roku 2003).
Nejvýznamnější úspěchy a události orchestru na počátku tisíciletí:
V soutěži základních uměleckých škol MŠMT Giovani Archi di Praga 1. cena v celostátním kole v letech 2000 (tehdy jako nejmladší orchestr soutěže ještě pod jménem Orchestr Benjamin), 2003, 2006 (laureát) a 2009 (laureát).
V rozhlasové soutěži Concerto Bohemia 1. cena v r. 2005 a 2. cenu v r. 2010. V obou případech se pak orchestr představil na koncertě vítězů na Žofíně a v přímém přenosu divákům TV a posluchačům rozhlasové stanice ČRo Vltava.
V r. 2002 absolvovali Giovani Archi di Praga první turné v Norsku, v r. 2010 druhé úspěšné turné, v němž se představily také dva nejúspěšnější komorní soubory Hudební školy: Klavírní trio bratří Vlčků a Quartetto Intervallo.
Orchestrální hra je nedílnou a významnou složkou výuky žáků smyčcového oddělení Hudební školy hl. m. Prahy(ZUŠ). Její tradice sahá hluboko do šedesátileté historie školy – až k jejím počátkům ve Voršilské ulici.Současní dirigenti tak mohou navazovat na své slavné předchůdce prof. Lidmilu, Fausta či prof. Tomáše. Plodnou éru prof. Jiřího Smutného v 80 a 90. letech (vítězství v soutěžích doma i ve světě, zájezdy do Německa, Lucemburska, Anglie, USA aj.) obohatilo obnovení tradice přípravného stupně - založení orchestru Benjamin (1990), který pod vedením ředitele Jana Vychytila a prof. Evy Bublové vychoval desítky budoucích hráčů pro starší orchestr školy, podchytil v nejranějším věku zájem o komorní a orchestrální hru a významně tak ovlivnil vztah k hudbě ať už budoucích profesionálů či amatérů.
Na práci prof. Smutného navázal na přelomu tisíciletí velmi úspěšně prof. Jiří Kubík (s asistencí prof. Evy Bublové) , který se současně skvěle věnoval práci s komorním orchestrem Comenius, složeným z nejlepších studentů gymnázia (s asistencí prof. Jiřího Hnyka).