Hudební škola hl. m. Prahy - základní umělecká škola

 

    Hudební škola hlavního města Prahy byla založena v r. 1950 pod názvem Vzorová hudební škola. Národní výbor hlavního města Prahy a ministerstvo školství založili školu ve Voršilské, jejímž úkolem bylo vytvářet učební osnovy pro základní umělecké školství. Zakládajícímu řediteli Juliu Burešovi zřizovatelé školy zajistili nezbytné podmínky pro možnost získávat pro novou školu nejzkušenější hudební pedagogy z celé Prahy. Během několika málo let škola dostála záměru, s kterým byla založena; její učitelé vytvořili požadované učební osnovy, jak na základě studia nejnovějších pedagogických výzkumů v zahraničí, tak na základě vlastních pedagogických zkušeností. Její žáci se začali v soutěžích pro mladé hudebníky prosazovat natolik úspěšně, že se škola brzy stala jakýmsi národním hegemonem těchto soutěží - a své postavení zejména ve hře na klavír a na smyčcové nástroje si přes následující půlstoletí udržela až dodnes.

    Julius Bureš vedl školu patnáct let až do svého odchodu do důchodu v r. 1965, kdy jej na následující dva roky nahradila jeho dosavadní zástupkyně Dr. Eva Müllerová. Z původně Vzorové hudební školy se stala řadová lidová škola umění Od r. 1968 do r. 1983 působil v čele školy Vladislav Dlask, který v duchu svých předchůdců vedl školu ve smyslu původního zakladatelského poslání.  Před svým odchodem do důchodu zajistil pro vedení školy tandem dvou dosavadních členů učitelského sboru: Josefa Macka jako ředitele školy a skladatele Jiřího Smutného. Tento „ředitelský tandem“ převedl školu úspěšně přes poslední léta totality až k roku 1992, kdy se funkce zřizovatele školy ujalo hlavní město Praha.

 

    Na vynikající učitelské osobnosti měla škola ve Voršilské až neuvěřitelné štěstí. Celá řada učitelů školy publikovala hudebně pedagogické či instruktivní práce, z nichž mnohé dodnes patří k běžně používaným. Mnoho učitelů školy dovedlo své žáky k vrcholným úspěchům v soutěžích pro mladé hudebníky. Vyčerpávající seznam všech vynikajících učitelů by byl velmi dlouhý. Z šedesátileté historie školy nelze však neuvést alespoň jména těch nejúspěšnějších, kteří na škole pracovali či pracují od řady let až po několik desetiletí: ve hře na klavír Alena Fišerová, Zdena Janžurová, Eliška Kleinová, Marie Trousilová, Jaroslava Uxová, Libuše Drtinová, Jarmila Večtomová, Martin Ballý, Jan Tůma a Růžena Učňová, ve hře na housle Dr. Jan Čermák, Jan Faust, Eduard Tureček, Zdeněk Vyoral, Eva Bublová, Jiří Fišer, Hana Metelková, Magdalena Micková a Jiří Novák; ve hře na violoncello vedle Vladislava Dlaska Josef Pražák I., Marie Svobodová, Martin Škampa a Jan Vychytil; ve hře na kontrabas Jan Balcar, Pavel Nejtek, Anton Masnica, Jakub Waldmann; ve hře na dechové nástroje především klarinetista Josef Zourek, flétnista František Malotín a pozounista Karel Růžek, Imrich Somoš; dále dirigenti školních orchestrů Zdeněk Tomáš, Jiří Smutný a Jiří Kubík; a konečně publikující učitelé hudební nauky či přípravné hudební výchovy Antonín Dolinský a Věra Branislavová.

 

    Během svého šedesátiletého působení škola připravila bezkonkurenční množství žáků k dalšímu studiu s hudebně profesním zaměřením. Např. jen v orchestru Česká filharmonie působí v průběhu posledních desetiletí kolem deseti absolventů školy. V seznamech absolventů lze nalézt i taková jména jako např. dirigent Jiří Bělohlávek či violoncellista Daniel Veis. Dalším znakem úspěšného působení školy je velké množství absolventů – amatérů, provozujících hudbu po celý svůj život.

 

Hudební škola hl. m. Prahy - základní umělecká škola

 

    Hudební škola hlavního města Prahy byla založena v r. 1950 pod názvem Vzorová hudební škola. Národní výbor hlavního města Prahy a ministerstvo školství založili školu ve Voršilské, jejímž úkolem bylo vytvářet učební osnovy pro základní umělecké školství. Zakládajícímu řediteli Juliu Burešovi zřizovatelé školy zajistili nezbytné podmínky pro možnost získávat pro novou školu nejzkušenější hudební pedagogy z celé Prahy. Během několika málo let škola dostála záměru, s kterým byla založena; její učitelé vytvořili požadované učební osnovy, jak na základě studia nejnovějších pedagogických výzkumů v zahraničí, tak na základě vlastních pedagogických zkušeností. Její žáci se začali v soutěžích pro mladé hudebníky prosazovat natolik úspěšně, že se škola brzy stala jakýmsi národním hegemonem těchto soutěží - a své postavení zejména ve hře na klavír a na smyčcové nástroje si přes následující půlstoletí udržela až dodnes.

    Julius Bureš vedl školu patnáct let až do svého odchodu do důchodu v r. 1965, kdy jej na následující dva roky nahradila jeho dosavadní zástupkyně Dr. Eva Müllerová. Z původně Vzorové hudební školy se stala řadová lidová škola umění Od r. 1968 do r. 1983 působil v čele školy Vladislav Dlask, který v duchu svých předchůdců vedl školu ve smyslu původního zakladatelského poslání.  Před svým odchodem do důchodu zajistil pro vedení školy tandem dvou dosavadních členů učitelského sboru: Josefa Macka jako ředitele školy a skladatele Jiřího Smutného. Tento „ředitelský tandem“ převedl školu úspěšně přes poslední léta totality až k roku 1992, kdy se funkce zřizovatele školy ujalo hlavní město Praha.

 

    Na vynikající učitelské osobnosti měla škola ve Voršilské až neuvěřitelné štěstí. Celá řada učitelů školy publikovala hudebně pedagogické či instruktivní práce, z nichž mnohé dodnes patří k běžně používaným. Mnoho učitelů školy dovedlo své žáky k vrcholným úspěchům v soutěžích pro mladé hudebníky. Vyčerpávající seznam všech vynikajících učitelů by byl velmi dlouhý. Z šedesátileté historie školy nelze však neuvést alespoň jména těch nejúspěšnějších, kteří na škole pracovali či pracují od řady let až po několik desetiletí: ve hře na klavír Alena Fišerová, Zdena Janžurová, Eliška Kleinová, Marie Trousilová, Jaroslava Uxová, Libuše Drtinová, Jarmila Večtomová, Martin Ballý, Jan Tůma a Růžena Učňová, ve hře na housle Dr. Jan Čermák, Jan Faust, Eduard Tureček, Zdeněk Vyoral, Eva Bublová, Jiří Fišer, Hana Metelková, Magdalena Micková a Jiří Novák; ve hře na violoncello vedle Vladislava Dlaska Josef Pražák I., Marie Svobodová, Martin Škampa a Jan Vychytil; ve hře na kontrabas Jan Balcar, Pavel Nejtek, Anton Masnica, Jakub Waldmann; ve hře na dechové nástroje především klarinetista Josef Zourek, flétnista František Malotín a pozounista Karel Růžek, Imrich Somoš; dále dirigenti školních orchestrů Zdeněk Tomáš, Jiří Smutný a Jiří Kubík; a konečně publikující učitelé hudební nauky či přípravné hudební výchovy Antonín Dolinský a Věra Branislavová.

 

    Během svého šedesátiletého působení škola připravila bezkonkurenční množství žáků k dalšímu studiu s hudebně profesním zaměřením. Např. jen v orchestru Česká filharmonie působí v průběhu posledních desetiletí kolem deseti absolventů školy. V seznamech absolventů lze nalézt i taková jména jako např. dirigent Jiří Bělohlávek či violoncellista Daniel Veis. Dalším znakem úspěšného působení školy je velké množství absolventů – amatérů, provozujících hudbu po celý svůj život.